Při exportu motocyklů v režimu ODM dělá mnoho továren snadno chybu: jakmile dealer zmíní požadavek na customizaci, investují vysoké částky do výroby forem a kompletního přenastavení vozidla, a nakonec objem objednávek nedosáhne očekávání, takže ztrácejí obě strany – továrna i zákazník. Dnes průmysl hledá nové přístupy, jejichž jádrem je rozumná kontrola investic do customizace, přičemž všechny úpravy produktů odpovídají místním dlouhodobým obchodním plánům zahraničních dealerů.
Továrna již nepřebírá kompletní rekonstrukci vozidla, ale rozděluje customizaci na dvě úrovně: lehkou a hloubkovou. Změny, jako jsou polepy a barevné kombinace, obal, rozhraní přístrojového panelu nebo montáž drobného příslušenství, jsou levné a rychle realizovatelné – pokud má dealer stabilní prodejní plán, továrna se může rychle přizpůsobit. U vysoce investičně náročné customizace, která zahrnuje rám, pohonný agregát nebo zcela novou formu, se s dealerem dohodne minimální objem objednávek a dlouhodobé období spolupráce, aby se náklady na vývoj rozložily do několika následných objednávek a zabránilo se jednorázovým krátkodobým projektům.
Zahraniční dealeři se nejvíce obávají, že dodavatel sleduje jen jednotlivou objednávku a nebere ohled na vývoj místního trhu. V některých částech Evropy se rychle aktualizují emisní předpisy, zatímco trh v Latinské Americe preferuje odolné modely s jednoduchou údržbou. Továrna předem s dealerem předvídá změny na trhu a u osvědčených základních modelových platforem ponechává prostor pro úpravy, takže následné iterace produktů nevyžadují rozsáhlé zásahy.
Pro dealera to znamená, že nemusí jednorázově nést obrovské náklady na customizaci; pro továrnu to znamená vyhnout se velkým utopeným nákladům. ODM již není o tom vyrábět, co si zákazník přeje, ale o tom, že obě strany dělají dlouhodobý byznys, produkt se postupně vyvíjí podle místního trhu a dlouhodobá spolupráce může být stabilní a udržitelná.