Š‘ Ťien, zakladatel TAIMU MOTO, tvrdou prací strhl z čínských motocyklů nálepku „naoko“

Říjen 2026, Čchung-čching – V jedné hale v průmyslové zóně Ta-ču v Čchung-čchingu stojí několik enduro motocyklů pokrytých blátem. Jeden z nich letos v červenci dokončil takzvaný „pekelný“ Red Bull Romaniacs, tvrdý enduro závod. Tenhle stroj stojí jen 27 800 jüanů, což je méně, než kolik stojí jedna sada tlumičů pro mnohé zahraniční týmy, a přesto celou tu pro obyčejného člověka nepředstavitelnou ďábelskou etapu odjel od začátku do konce.

Za touhle výrobou stojí TAIMUMOTO. V silně konkurenčním čínském motocyklovém prostředí jsou TAIMU a jeho zakladatel Š‘ Ťien dost jiní.

„V Číně existuje při výrobě motocyklů jedna nepsaná zkratka, říká se jí ‚veřejná forma‘,“ říká Š‘ Ťien za výstavním stánkem s trochou bezmoci a vysvětluje: „Takzvaná veřejná forma znamená, že všechny díly se dají běžně koupit, přivezou se do továrny, smontují, nalepí se vlastní samolepky a máte ‚nový model vlastního vývoje‘. Nepotřebujete vývojový cyklus, nepotřebujete platit formy, ani nemusíte nést riziko zkoušení a omylů. Stačí mít dost odvahy a peníze přijdou rychle.“

Ale když to za ta léta sečte, Š‘ Ťien po téhle „zkratce“ neudělal ani krok. „Od začátku do konce jsme neudělali jediný model, který by na trhu dělali všichni, žádné takové skládané modely.“ To se snadno řekne, ale cena, kterou za to zaplatil, jsou skutečné peníze, které obyčejný člověk jen těžko unese.

Od roku 2023 TAIMU vložilo všechny síly do vlastního vývoje. Firma má jen dva společníky, jednoho Š‘ Ťiena a druhého jeho partnera Si-miho. Aby udrželi vysoké náklady na vývoj, investovali dohromady přes 10 milionů jüanů. Co když peníze dojdou? Si-mi prodal dva byty, Š‘ Ťien také dva. V nejtěžších chvílích zbývalo na účtu firmy jen několik set tisíc, výdaje převyšovaly příjmy a i normální provoz byl problém.

„Si-mi mi často říkal, že v noci nemůže spát, a já mu říkal, že taky nemůžu.“ Když vzpomíná na to období, v obličeji Š‘ Ťiena zůstává zbytek úzkosti. Mezitím se objevili investoři, kteří chtěli do firmy vložit peníze, ale Š‘ Ťien nabízené peníze odmítl. „Kapitál jde za ziskem, když přijde, určitě chce rychle dostat investici zpět. Jakmile do toho zasáhne velký kapitál a vy musíte honit rychlou návratnost, zakladatel už si nemusí moct dělat věci po svém, těžko pak v klidu uděláte produkt pořádně a původní záměr se změní.“

Tři roky vývoje, roky ve ztrátě – o co Š‘ Ťienovi vlastně jde?

„Původně jsem byl motocyklový dealer, na výrobce jsem se přeorientoval až v roce 2018. Dřív jsem prodával velké dovozy Suzuki, a podle toho, jak motocyklům rozumím, věřím, že Číňané dokážou postavit stroje srovnatelné s jejich.“ Š‘ Ťienova zarputilost pramení z jeho víry ve slova „vyrobeno v Číně“ a ještě víc z jeho nespokojenosti s předsudky ze zahraničí za poslední desítky let.

„Posledních několik desítek let, když cizinci mluví o čínských motocyklech, hlavně o závodních, vždycky říkají, že to jsou ‚naoko‘, ‚odpad‘, že se to po dvou dnech jízdy rozbije.“ Tahle věta Š‘ Ťiena píchla jako trn. Prostě se s tím nechtěl smířit. „Chci dokázat, že věci vyrobené v Číně nejsou tak špatné, jak si myslí, že se taky dostanou na světovou scénu a že taky umí jezdit.“

Jak to dokázat? Povídat u stánku u prezentace nemá cenu, motorku je potřeba vzít na skutečnou trať. V červenci 2026 TAIMU vyslalo sériový S300R z výroby na 23. ročník Red Bull Romaniacs, tvrdý enduro závod. Tehdy to kolegové z oboru považovali za šílený krok. Míra dokončení tohoto závodu je dlouhodobě pod 60 %, trať zahrnuje kameny, bahno a strmé svahy a je celosvětově uznávaná jako nejtěžší enduro závod. Ještě šílenější bylo, že tým neměl žádného zahraničního jezdce, jen čínské členy vlastní tovární stáje; a S300R zůstal po celou dobu v sériovém stavu, ani jeden šroub se nezměnil, ani jeden parametr se nenastavil, dokonce se nevyměnily ani špičkové tlumiče určené pro závody.

„Zahraniční motocykly, se kterými jsme závodili, měly jen úprava jedné sady závodních tlumičů náklady až 120 000 jüanů.“ 120 tisíc, to je dost na čtyři celé motocykly TAIMU. Během závodu mnoho zahraničních týmů přišlo obdivovat tenhle čínský stroj za pouhých 27 800, připadalo jim to neuvěřitelné: Číňané se odváží poslat sériový stroj na tak extrémní trať.

Jezdec Jang Sung-i působil na trati obzvlášť vytrvale. V obtížných úsecích v nízké nadmořské výšce dokonce několikrát předjel motocykly před sebou a chvíli jel na 20. místě bronzové skupiny. Přestože čtvrtý den kvůli vyčerpání a strmému úseku vjel do strže a musel odstoupit, GPS při odstoupení stále ukazovala 50. místo.

Víc než výsledek Š‘ Ťiena zajímá skutečné chování stroje v extrémních podmínkách. „Výhra není důležitá, pořadí není důležité, já prostě musím jet se strojem z vlastní továrny, musím vědět, jaké má moje motorka skutečné nedostatky.“ Nesnáší ten dvojí metr, kdy se v závodě použije jedna sada dobrých dílů a zákazníkovi se prodá jiná, obyčejná.

„Jak to vypadá na trati, tak vypadá i motocykl, který se prodává zákazníkovi.“ Po závodě se Š‘ Ťien vrátil s blátem na sobě do dílny v Ta-ču a hned nechal tým vylepšit problém s držákem zadní brzdy, který se v závodě ukázal; celou řadu karburátorů nechal upgradovat na vstřikování; a podle skutečné postavy asijských jezdců optimalizoval rozměry rámu.

„Jestli ten, kdo staví motorku, to dělá srdcem, nebo to bere jen jako byznys, to zákazník určitě pozná,“ říká Š‘ Ťien. I když je účetní výsledek stále ve ztrátě, myslí si, že šel správnou cestou. Protože mnoha továrnám, které v předchozích dvou letech vydělávaly rychlé peníze skládáním veřejných forem, letos začaly prodeje klesat, zatímco TAIMU, které trvá na vlastním vývoji, letos konečně doplnilo celou produktovou řadu a dočkalo se růstu.

„I kdybychom továrnu prodali, o peníze nouzi nemáme. Ale nechci být podnikatel, který jen honí rychlé peníze, chci být člověk, který se opravdu odváží poslat závodní motorku na trať.“ Š‘ Ťienova slova jsou stejně jako jeho jméno tvrdá, ale znějí jasně a přesvědčivě.